Další den v mracích

   Létání nás baví a to až tak moc, že jsme se rozhodli využít příležitostí naplno. A hlavně současného letního počasí, kdy ještě o půlnoci je krásné světlo. Tak létáme každou volnou chvíli. 

 

   Tentokrát jsme se vydali z Reykjavíku na jih kousek od Hveragerði. Přeletěli hory a viděli koryto řeky Ölfusá, které má nádhernou modrou barvu a táhne se 25km z hor až ke břehům Atlantského oceánu.

  Po přeletu nad oblastí Hot River jsme přelétali přes hory a jezero Þingvallavatn, které se řadí mezi největší jezero Islandu. Rozlohu má přes 82 km² a v nejhlubších místech je 114 m hluboké. Potom jsme to stočili k národnímu parku Þingvellir. Kde jsme viděli z vrchu dvě tektonické desky. Severo-amrickou a Evropskou. Pohled z ptačí perspektivy je dehberoucí.

   Přeletěli jsme hory do oblasti zvané Hvalfjörður. Viděli nejvyšší vodopád Glymur a krásný západ slunce. Vydali jsme se zpět na letiště do Reykjavíku asi kolem 23 hodiny. Celý let trval 1,5 hodiny. Užili jsme si to parádně. Počasí nám znovu vyšlo na jedničku.

Zpoza mraků

Život na severu

Vzhůru do oblak Islandu

   A jak vypadá Island z ptačí perspektivy? Mám to stěstí, že mám doma pilota a jsem na něj pyšná. Pronajali jsme si malé letadlo a vydali se na vyhlídkový let nad Reykjavíkem. Měli jsme kliku. Poslední dobou se počasí na Islandu střídá každou chvíli. Nikdy nevíte jak vlastně bude. 

    Island je nádherná země, ale zhora je absolutně úchvatná. Je až ohroumjící kolik odstínů barev má. Startovali jsme z vnitrostátního letiště v Reykjavíku. Po vystoupání do výšky 2500 feetů (762m) jsme si užívali pohledů na Islandskou krajinu. A vzali jsme vás s sebou. 

  

Z mraků

Život na severu

  Za Islandským koníkem na pastvinách

   Když jsem byla malá, koně jsem milovala. Chtěla jsem být žokejem. Ale jak se říká, člověk míní, život a osud mění. Žokejem jsem se nestala, přesto mi láska ke koním zůstala.

   A když mám možnost podílet se na péči o ně, ráda pomáhám. Tentokrát jsme je naháněli na pastvinách k focení pro noviny. A jak nalákat koně z rozsáhlé pastviny? Zašustit papírovým pytlíkem a přinést suchý chléb.

  
Jsou to mlsní slaďouši 

Život na severu

  Zapomenuté silnice 744, 75, 76 a 82

   Máme společný volný víkend. A jak už to tak bývá, rozhodli jsme se pro výlet. Tentokrát až na sever, do Akureyri. Ikdyž přemlouvání ráno bylo náročné, nakonec jsme přeci jen vyjeli.    Cestu na sever už známe. V Akureyri jsme byli několikrát. Ale tentokrát jsme se vydali jinudy. Krásnější, dobrodružnější, delší, ale za to úchvatnější cestou. 

 

   Pokud vyrazíte z Reykajvíku, tak jako my, pojedete nejdříve po N1. Hlavní silnici, která vede kolem dokola Islandu. Užijte si výhledů, zastávek a krajiny, která se s vyšší nadmořskou výškou krásně mění. Není vyloučeno, že v horách v létě bude ještě sníh. 

   Za městečkěm Blönduós, asi 185 km od Reykjavíku, jsme odbočili doleva na silnici č. 74. Po cestě viděli velká stáda oveček. Občas se prohání blízko silnici, tak pozor na ně. Po asi 10km je odbočka na silnici č. 744 (Skagastrandarvegur). Protože jsme jeli naší sportovní Hondou, zvolili jsme bezpečnější cestu po asfaltu. Projeli městečkem Skagafjörður ve kterém se napojili na silnici č.75. Po krásné cestě po pobřeží jsme pokračovali na silnici č. 76, která vede do Hofsós. Poté pokračovali do Siglufjörður, Ólafsfjörður, Dálvík až do Akureyri. 

  
   Cesta přes fjord Skaginn je neuvěřitelná. Našli jsme místo, kde nefouká. Pravděpodobně jediné na celém Islandu. Projeli se v mracích, viděli strmé srázy, vysoké hory a projeli sedmikilometrový jednosměrný tunel. 

  

   Do Akureyri jsme dorazili téměř až na večeři. Zavítali jsme do místního bazénu, zrelaxovali a zašli si na dobrou večeři. A jak už to bývá naším zvykem, dali jsme i  vyhlášenou tradiční zmrlinu Brynja. Přespali do druhého dne, za mhly a 5°C jsme se vydali zpátky domů.

   Pokud chcete zažít to co my, neváhejte odbočit z hlavní silnice. Najdete odhlelá místa, kde bude jen málo zbloudilých turistů. A určitě se nudit nebudete.

 

Cestujte a užívejte života

Život na severu