Vnitrostátní letiště v Reykjavíku (Reykjavíkurflugvöllur)

   Byl předposlední den, kdy jsme tu měli na návštěvě rodinu. Vojta vymyslel překvapení v podobě vyhlídkového letu. A protože má Cessna omezený počet míst, jistila jsem to ze země. A zjistila jsem pro Vás pár informací. 

 

Věděli jste že....

•    První let z Reykjavíkurflugvöllur byl uskutečněn 3. září v roce 1919 letounem AVRO 504. Tehdy byla přistávací a vzletová dráha travnatá.

http://www.gregorie.org/gregories/history/avro_504k.htm

• Současné letiště původně postavila britská armáda během druhé svěrové války. Samotná stavba započala v roce 1940.  

http://samgongur.is/frettir/Vefur_Isavia_Keflavikurflugvollur_-_70_ara_sunnudaginn_24_mars_2012/
 

•   Jedná se o druhé největší letiště na Islandu. Prvotní místo drží o cca 50km vzdálenější letiště Keflavík, které slouží pro mezinárodní lety.

•   Letiště má 3 vzletové a přistávací dráhy. Nejdelší je runway 01/19, která měří 1 567 m, po ní dráha 13/31 s 1 230 m a nejkratší dráha 06/24. Ta má pouhých 960 m a nejčastěji se využívá v zimě.

•   Unikátní postavení letiště uprostřed města vede k vášnivým debatám o dopadu na život a životní prostředí v Reykjavíku. Existují 3 studie. Prvni z nich je letový provoz přesunout do Keflavíku a letiště zrušit. Druhá chce letiště zrušit, ale na okraji Reykjavíku postavit letiště nové a třetí varianta je ponechat letiště tak jak je dnes.

A pokud by jste rádi využili služeb letecké přepravy třeba do Grónska, na Faerské ostrovy, nebo třeba jen do Akureyri, Ísafjörður i Egilsstaðir. Poletíte právě z vnitrostátního letiště v Reykjavíku.

Krásný večer

Život na severu

Půl den na Vestmanských ostrovech

   Ostrovy západních mužů, tak v překladu zní název těchto ostrovů, jsme navštívili již podruhé. (Více o našem první poznávání ostrova najdete v květnových článcích). Tentokrát pouze na půl dne s rodinou. Cíl byl jasný vyšplhat na sopku Eldfell, projít se městem a podívat se ke sloní skále a zátoce.

   Pokud se na ostrov chystáte během letní sezóny doporučuji lístky na trajekt rezervovat online (https://booking.eimskip.is/Book/NewBooking.aspx/SearchJourney). Během sezóny jsou některé termíny plně obsazené, zejména víkendy. Trajek pluje z přístavu Landeyjahöfn několikrát denně. 
   Běham plavby si užívejte výhledů na oceán a jakmile se začnete přibližovat k ostrovům, spatříte první papuchalky.

Něco málo o ostrovech

   Vestmanské ostrovy se skládají z několika větších ostrovů (15) a okolo 30 vysokých kamnených, útesových komínů zvaných skerry. Ostrovy leží v sopečné zóně, která zahrnuje 70 – 80 sopek pod mořem i nad mořem. Hlavní ostrov Heimaey má rozlohu 17km² a žije zde přes 4 000 obyvatel.

   Nejsilnější událostí, která se na ostrově stala je z roku 1973, přesněji ze 14. listopadu, kdy se probudila sopka Eldfell. Během večera sopka zasypala město vrstvou i 2m sopečného prachu a v následujících 155 dnech chrlila lávu. Jen odhodlání místních, chránit přístav chlazením lávy mořskou vodou, zachránilo přístav od úplného zavalení. Dnes je ostrov větší zhruba o 2,1 km².

   Ostrovy jsou známé i hudebním festivalem Þjóðhátíð , který se zde koná každý rok. První festival se zde slavil už v roce 1874 jako oslava tisíciletého osídlení Islandu. A proč zrovna tady na Vestmanských ostrovech? Říká se, že když chtěli lidé z ostrova odplout na pevninu a slavit tam, bylo tak ošliké počasí, že se rozhodli raději zůstat na ostrově. Od té doby se Þjóðhátíð slaví na Vestmanských ostrovech. 

  Další zajímavostí je spojení příběhu kosatky Keiko a Vestamných ostrovů. O tom ale zase někdy přístě.

  Náš půlden na ostrově

   Po půldenní procházce ostrova a vyšplháním se na sopku nám poněkud vyhládlo. Rozhodli jsme se tedy zajít na dobrou večeři. A kam? Z vlastní zkušenosti můžeme doporučit restauraci Tanginn, přímo v přístavu. Jídlo bylo výborné, polévka zahřála a personál milý a ochotný. A co důležitější? Ceny jsou v porovnání s druhou nejlepší restaurací poloviční. A vaří i tradiční jídla. 

  S plnými bříšky jsme se vydali k zátoce a sloní sklále. Po cestě jsme narazili na místo konání vyhlášeného hudebního festivalu, který začíná o týden později (pro letoší rok 29.7.2016). Objevili jsme zrekonstruované staré stavení s travnatou střechou. Přes golfové hřiště jsme se dostali až k hledané zátoce a sloní skále. Nakonec jsme slony viděli snad ve všech skalách, které tam jsou. Takže kdo máte dobrou představivot slona určitě najdete. 

  
 Pomalu jsme se vraceli zpět. Trajekt plul v 21:40. Cesta domu autem trvala ještě necelé 2 hodiny. Dorazili jsme těsně před půlnocí. A druhý den hurá do práce. Den byl krásný. Užili jsme si to. 

 

Tak kolik slonů jste napočítali?

Život na severu

O víkendu na čtyřkolce

   Po neuvěřitelném maratonu potápění a létání jsme nohama pevně na Zemi. I když ne tak doslova. Kluci vypůjčili čtyřkolku. 

 

   Je až ohromující kam se člověk pomocí přístrojů, strojů a nářadí dokáže dostat. Z předchozích článků víte, že jsme se v minulých týdnech několikrát potápěli a i několikrát létali v oblacích. Tentokrát kluci vypůjčili čytřkolku a vyrazili jsme na polní cesty do islandské přírody, Miluju ten pocit, když jste uprostřed ničeho a slyšíte jen hučení řeky, štěbetání ptáků a pofukující vítr.

   Počasí nám tentokrát moc nepřálo pršelo, mžilo, lilo. Ale nevzdali jsme to a pořádně si to užili. Všichni jsme měli bahno až za ušima, a my s Vojtou jsme byli mokří až na spodní prádlo. Užili jsme si to dosyta. Parádní dopoledne. 

 

Z mokrých bot

Život na severu

Zase v oblacích, tentokrát nad milovaným Hvanneyri a Borgarnes

   Létání nás baví, a Vojta je šikovný pilot, tak létáme vždy když se nám chce a je krásné počasí. Tentokrát jsme se vydali severovýchodní cestou a vzali našeho kamaráda Jirku s sebou.

   Letěli jsme podé pobřeží přes Kjalarnes a pak jsme to stočili k mému milovanému Borgarnes a hlavně Hvanneyri. Z úplně prního článku víte, že jsem ve Hvanneyri žila, a že je to místo na které se budu vždy ráda vracet. 

   Po dlouhém průletu nad Hvanneyri jsme se ještě vydali blíže k oblasti nazývané Snæfellsnes, kde Jule Verne ve svém románu popsal cestu do středu Země. A protože nás trošku tlačit čas až k ledovci jsme se nepodívali. Nevadí, i tak to byl úžasný zážitek. Necháme si to na někdy jindy. 

 

Létání nás baví

Život na severu

Houbaříme, a to na Islandu

   Po náročném výkonu pod vodou jsme se rozhodli načerpat trošku energie. A kde jinde ji načerpat než v tichém, klidném a liduprázdém lese. Vydali jsme se tedy do březového lesa na houby a bylinky. Jirka nám prozradil jeho tajné místo, které jsem slíbila uchovat v tajnosti. Přeci jen neprozdradím vše, že ano. Po pár krocích v lese slyšíme „mám houbu“ a v zápětí na to „jééé já taky“. Pytlík, který jsem ještě večer před naším výletem ušila v ruce, se začal rychle plnit. Těšíme se na houbovou polévku.

Z lesa plného hub

Život na severu