Půl den na Vestmanských ostrovech

   Ostrovy západních mužů, tak v překladu zní název těchto ostrovů, jsme navštívili již podruhé. (Více o našem první poznávání ostrova najdete v květnových článcích). Tentokrát pouze na půl dne s rodinou. Cíl byl jasný vyšplhat na sopku Eldfell, projít se městem a podívat se ke sloní skále a zátoce.

   Pokud se na ostrov chystáte během letní sezóny doporučuji lístky na trajekt rezervovat online (https://booking.eimskip.is/Book/NewBooking.aspx/SearchJourney). Během sezóny jsou některé termíny plně obsazené, zejména víkendy. Trajek pluje z přístavu Landeyjahöfn několikrát denně. 
   Běham plavby si užívejte výhledů na oceán a jakmile se začnete přibližovat k ostrovům, spatříte první papuchalky.

Něco málo o ostrovech

   Vestmanské ostrovy se skládají z několika větších ostrovů (15) a okolo 30 vysokých kamnených, útesových komínů zvaných skerry. Ostrovy leží v sopečné zóně, která zahrnuje 70 – 80 sopek pod mořem i nad mořem. Hlavní ostrov Heimaey má rozlohu 17km² a žije zde přes 4 000 obyvatel.

   Nejsilnější událostí, která se na ostrově stala je z roku 1973, přesněji ze 14. listopadu, kdy se probudila sopka Eldfell. Během večera sopka zasypala město vrstvou i 2m sopečného prachu a v následujících 155 dnech chrlila lávu. Jen odhodlání místních, chránit přístav chlazením lávy mořskou vodou, zachránilo přístav od úplného zavalení. Dnes je ostrov větší zhruba o 2,1 km².

   Ostrovy jsou známé i hudebním festivalem Þjóðhátíð , který se zde koná každý rok. První festival se zde slavil už v roce 1874 jako oslava tisíciletého osídlení Islandu. A proč zrovna tady na Vestmanských ostrovech? Říká se, že když chtěli lidé z ostrova odplout na pevninu a slavit tam, bylo tak ošliké počasí, že se rozhodli raději zůstat na ostrově. Od té doby se Þjóðhátíð slaví na Vestmanských ostrovech. 

  Další zajímavostí je spojení příběhu kosatky Keiko a Vestamných ostrovů. O tom ale zase někdy přístě.

  Náš půlden na ostrově

   Po půldenní procházce ostrova a vyšplháním se na sopku nám poněkud vyhládlo. Rozhodli jsme se tedy zajít na dobrou večeři. A kam? Z vlastní zkušenosti můžeme doporučit restauraci Tanginn, přímo v přístavu. Jídlo bylo výborné, polévka zahřála a personál milý a ochotný. A co důležitější? Ceny jsou v porovnání s druhou nejlepší restaurací poloviční. A vaří i tradiční jídla. 

  S plnými bříšky jsme se vydali k zátoce a sloní sklále. Po cestě jsme narazili na místo konání vyhlášeného hudebního festivalu, který začíná o týden později (pro letoší rok 29.7.2016). Objevili jsme zrekonstruované staré stavení s travnatou střechou. Přes golfové hřiště jsme se dostali až k hledané zátoce a sloní skále. Nakonec jsme slony viděli snad ve všech skalách, které tam jsou. Takže kdo máte dobrou představivot slona určitě najdete. 

  
 Pomalu jsme se vraceli zpět. Trajekt plul v 21:40. Cesta domu autem trvala ještě necelé 2 hodiny. Dorazili jsme těsně před půlnocí. A druhý den hurá do práce. Den byl krásný. Užili jsme si to. 

 

Tak kolik slonů jste napočítali?

Život na severu