Moje milované Hvanneyri

   Po dlouhé době jsem se znovu podívala do Hvanneyri. Zvláštní to pocit, milý, hřejivý, nostalgický. Vykouzlilo mi to usměv na tváři. Tak moc jsem se sem chtěla znovu podívat.

 

   Hvanneyri je malé městečko na severovýchodě Islandu, asi 10 minut od města Borgarnes a asi 1hodinu od Reykjavíku. Návštěvu toho malého městečka určitě doporučuji. Jedná se o starou zemědělskou oblast s dlouhou tradicí a nádhernou krajinou. Najdete zde zemědělskou univerzitu i zemědělské muzeum, ve kterém vystavují i exponáty z dob Československa.

   A jak jsme se do Hvannyeri vlastně dostali? A co jsme tam dělali?

   Jako každý rok, městečko pořádá Vánoční trhy a ani letos tomu nebylo jinak. Dostali jsme pozvání od našich přátel a tak jsme neváhali a vyrazili. Každému kdo je na Islandu přes Vánoce doporučuji návštěvu jakýchkoliv Vánočních trhů. Dýchne na Vás pravá severská nálada Vánoc, a že Islanďané Vánoce milují. Nás trhy potěšili a čas strávený s přáteli byl k nezaplacení. Děkujeme Ulla a Ragnar.

Váš

Život na severu

Vánoční stromeček

   Taky už Vám na balkóně stojí Vánoční stromeček v kýbli s vodou? A kde jste ho pořídili? My letos máme opravdu pravý Islandský Vánoční strom. Ano, čtete správně je to strom jak hrom. Asi nás vystěhuje z našeho bytu.

  Byla středa odpoledne a my jsme vyrazili autem do menšího borového lesa za Reykjavíkem. Do auta přibalili motorovou pilu, kanistr s benzínem a olejem, provaz a namasírovali svaly. Když jsme přijeli na místo dostali jsme instrukce, vyberte si strom, který se Vám líbí a poražte si ho.

   Běhali jsme po lese jak srny, brodili se sněhem a hledali tan nejkrásnější strom. Po asi 10 minutách jsem ji našla, stála tam sama jako královna lesa, borovička, asi 5m vysoká. Po ani ne 3minutách už jsem si ji na zádech vítězně nesla k autu. Teď nám zdobí obývák a těšíme se až ji oblékneme vánoční kabát. A nebojte se, my myslíme i do budoucna a příští rok za poražené stromečky vysadíme nové.

Váš

Život na severu

Yule Lads „jólasveinarnir”

  Věříte na elfy, skřítky a troly? Tak Island je to pravé místo pro Vás. Island je proslulý svými mýtickými postavami. Během Vánoc a v předvánoční čas se objevují vánoční trolové.

  Na Islandu se již po staletí vypráví sága o trolí mámě Grýle a trolím tátovi Leppalúdi, kteří mají 13 synů a domácího mazlíčka „Yule cat“ což v překladu znamená vánoční kočka. Yule Lads je 13 vánočních trolů, kteří přichází do Reykjavíku každý rok během 13 dnů před Štědrým Dnem. Schází dolů z hor, kde se přes celý rok ukrývají u trolí mámy a táty. Hodným dětem přináší sladké dobroty a těm zlobivým syrové brambory.

  Sága praví, že děti, které nedostanou pod Vánoční stromeček oblečení sežere Yule Cat. A naopak děti, které jsou zlobivé uvaří v horké vodě Grýla. A když děti přestanou na troly věřit, jejich punčochy za okny budou prázdné. 

13 Vánočních trolů

  První z hor schází dřevonožka Stekkjastaur. Je to v noci na 12. prosince a zůstane tu až do 25. prosince, kdy se vrátí zpět do své jeskyně. Je ze všech skřítků nejstarší, má obě nohy dřevěné a chodí o holi, takže při chůzi klape. Miluje ovčí mléko a se v noci vkrádá do ovčínů.

  Druhým na řadě je Giljagaur – Roklišťák. Přichází 13. 12. a zůstává tu až do 26.12. Při dojení se plíží do kravských stájí, kde krade pěnu z čerstvě nadojeného mléka, zatímco hospodyně obstarává dobytek. Přes den se často schovává v roklích a hlubokých údolích.

  Stúfur - Mrňous je ze všech třinácti skřítků nejmenší. Přichází 14. 12. a zůstává do 27.12. Drží se v blízkosti kuchyní, kde čeká na chvilku nepozornosti, aby sebral připálenou pánev nebo kastrol se staršími zbytky. Potom si s nimi vleze zpět do kouta a užívá si hostiny.

 

  Þvörusleikir– Vařejda je neuvěřitelně hubený, asi jako vařečka, podle které dostal své jméno. Ale nejen proto, on totiž má vařečky rád. Čeká schovaný v kuchyni a jen, co se nikdo nedívá, vytáhne si nějakou z plného hrnce, popadne ji do obou rukou a blaženě ji olizuje. Na rozdíl od svého bratra Mrňouse je vybíravější a jí jen ty nejlepší pochoutky. Přichází 15. 12. a zůstává tu do 28.12.

 

  Pottaskefill – Kastrolník je vlastně docela užitečným návštěvníkem. Podobně jako předchozí skřítci zůstává poblíž kuchyně, kde je pro něj nejcennější kořistí neumyté nádobí. Nejprve dojí zbytky, pak vše dobře vytře a nakonec vylíže poslední zbytečky a nechává po sobě jen lesknoucí se nádobí. Přichází 16. 12. a zůstává do 29.12.

 

  Jako šestý v řadě sleze 17. 12. z hor Askasleikir – Korbelblizka. V dávných dobách Islanďané jedli z dřevěných korbelků. Jak se blížilo k jídlu, zalezl Askasleikir pod postel a vyčkával, dokud nebyla miska se zbytky postavena na zem pro psy a kočky. To pak byl u ní první, popadl ji pevně do obou ruček a jazykem vyleštil dříve, než se zvířata stačila rozkoukat. V nížinách zůstává do 30.12.

 

  Častý noční rušitel se jmenuje Hurðaskellir– Dveřmobuchka, jedná se nepochybně o nejhlučnějšího z bratříčků. Rád děsí odpočívající a podřimující lidi a ze všech zvuků na světě nejvíc miluje hlasité prásknutí dveřmi. Tedy když vás 18. 12. v noci probudí zvuky bouchajících dveří vězte, že přišel Hurðaskellir, zůstává zde až do 31.12.

 

  Velký a silný skřítek, který přichází jako osmý 19. 12., se jmenuje Skýrgámur – Pribináček. Za ta léta, co chodí po světě si vypěstoval pořádnou závislost na skýru (zakysaný tvaroh, většinou s ovocnou příchutí). Dřív ho vyjídal přímo z kádí, dnes se musí spokojit s malými plastovými krabičkami v našich lednicích. Jeho návštěvu nelze přehlédnout, všude za sebou nechá bílé skýrové stopy. Odchází 1.1.

 

  To Bjúgnakrækir – Klobáska je jiný mlsoun. Je neobyčejně mrštný a ohebný, s neuvěřitelnou rychlostí se dokáže vyšplhat do trámoví, kde se nad černou kuchyní udí klobásy. Dvě, tři zdlábnout je pak pro něj otázkou dalšího krátkého okamžiku. Tedy když vám zmizí 20. 12. ze spíže klobása, je jasné, že jste měli na návštěvě skřítka. Do svého domova se vrací 2.1.

 

  Jako desátý v řadě přichází 21.12. Gluggægir - Šmíráček. Potvůrka, která zbožňuje pohled okny do vánočních domácností. On si člověk brzy na trochu toho šmírování zvykne, koneckonců v zemi, kde jsou téměř všichni blízcí příbuzní, stejně moc tajemství nemá. Horší je, že se mu velmi často při tom nakukování něco uvnitř zalíbí a on je pak schopen udělat cokoliv, jen aby vytouženou věc získal. Odchází 3.1.

 

  Trol s obrovským nosem se jmenuje Gáttaþefur– Vonička. Přichází 22.12. Jak k němu prvně dolehne do hor vůně smažícího se vánočního, nádherně vykrajovaného chleba, laufabrauð, nic ho doma neudrží a omámen sbíhá k lidem, kde pak dlouho postává ve dveřích a nasává libou vůni. A když se zrovna nesmaží, dokáže ocenit i jiné vůně, však je jeho nos dost velký pro nejrůznější krásy světa. Odchází 4.1.

 

  Ketkrókur– Masolovka miluje uzené skopové, hangikjöt. Protože je to šikula, vyrobil si pro své lovy dlouhou tyč s háčkem, se kterou vysedává za komínem a loví si maso přímo nad ohněm. Že voní stejně štiplavě jako jeho oblíbená pochoutka, je snad zbytečné dodávat. Přichází den před Štědrým dnem 23. 12. a odchází den před Třemi králi 5.1.

 

  V noci před Štědrým dnem přichází poslední z brášků, Kertasníkir – Svíčkolupka. Je posedlý lojovými svíčkami, které se mu nejen nesmírně líbí, ale zároveň jsou jeho nejoblíbenější pochoutkou. Chudák často neví, zda se kochat nebo nadlábnout. Odchází na Tři krále.

Váš 

Život na severu

Vánoční cukroví

   Víte, proč se peče cukroví? Již v dávné historii českého lidu se věřilo, že vánoční cukroví, upečené na zimní slunovrat (pro letošní rok připadá na 22. prosince) chrání. Předkové věřili, že pečené cukroví ochrání dům, rodinu i přátelé před temnými silami. Cukroví tehdy patřilo mezi ochranné a obřadní jídlo, proto se peklo ve tvaru zvířátek a zavěšovalo na dveře stavení, chlévy a ovocné stromy. Dnes již toto vysvětlení nepřevládá, ale není od věci si připomenout význam pečení cukroví.

  Už i u nás na Islandu zavládla pravá vánoční atmosféra a po celém bytě nám voní cukoví. Letos jsme pekli hlavně pro naše přátelé ve Hvenneyri, kam jsme pozvaní na večeři. A aby to byly trochu i české Vánoce, napekli jsme tradiční druhy jako perníčky, vanilkové rohlíčky, linecké cukroví a pro mého milovaného manžela jsem upekla jeho nejoblíbenější medové cukroví. A jak je to u Vás doma?

 

Váš

Život na severu

Druhá adventní neděle

  Dnešní adventní neděle je ve znamení Home made. Prozradím Vám, jak jsme vyráběli domácí ozdobičky na vánoční stromeček a jak jsme pekli vánoční cukroví. Tak krásně nám to doma voní. Taky už pečete své oblíbené druhy cukroví? A které to jsou? 

  Letos budou Vánoce tradiční, přesto jiné. Na Islandu tento čas lidé milují. A je to vidět na každém rohu. Domy jsou zdobené venkovními světýlky, na zahradách dekorují vánoční stromečky, v oknech se třpytí hvězdičky a v obchodech se line vůně perníčku a vánočního koření.

  My si tu naši druhou adventní neděli zpříjemnili výrobou domácích ozdobiček a pečením vánočního cukroví. Jak si vyrobit doma ozdobičky na Vánoce? Postačí vám silnější větev stromu (já použila větve břízy, protože má krásně zbarvenou kůru), barva dle všeho výběru (já zvolila bílou, zbyla nám od malování), hřebík, kladívko, provázek a pilku. A můžeme začít. 

  Silnou větev si pilkou nařežte na 1cm silné „plátky – kolečka“. Hřebíčkem udělejte v okraji dírku a provlečte provázek. Tak a teď se můžete pustit do malování. My zvolili jednoduché tvary – srdíčka, kouličky a hvězdičky. Teď už jen vydržet a ozdobit stromeček. 

Z Islandu

Váš Život na severu

Pravá, poctivá bramboračka s houbami

  Venku mrzne „až praští“ a já dostala chuť na poctivou českou bramboračku. Tak s chutí do toho. Každý máme ten "tajný" rodinný recept poctivé babiččiny bramboračky. Já se podělím o ten, který jsem si pamatovala z domova.

Budete potřebovat:

5 malých brambor

1 větší cibuli

2 stroužky česneku

3 mrkve

1 petržel

sušené houby

sůl dle chuti

špetka pepře

oříšek másla

mouku

   Ze zeleniny si uděláme vývar. Po uvaření, zeleninu vyndáme a nakrajíme na menší kousky. Vrátíme zpátky do hrnce, přidáme sušené houby a zelenou petrželku. V druhém kastrůlku si připravíme jíšku z "oříšku" másla a 3 lžic mouky. Přidáme k polévce a chvíli povaříme. Servírujeme horkou. Přeji dobrou chuť.