Zelený věnec, purpura a cukroví, neb čas Vánoc

   Když jsem byla malá, Vánoce jsem zbožňovala. Trávili jsme je s rodinou u babičky na venkově. Pamatuji si, že jsme každý rok stavěli sněhuláka, chodili sáňkovat, koulovali jsme se a bruslili na řece. Pole a louky byly pokryté tlustou peřinou sněhu a větve stromů se pod tou tíhou prohýbaly. To vždy zpříjemnilo náš čas u babičky. A maminka, ta se vždy snažila, aby byly Vánoce perfektní. A že byly. Peklo se několik druhů cukroví, chystali se chlebíčky, chodilo se pro kapra a koukalo se na pohádky. Prostě jsme si užívali společné chvíle.

   A protože Vánoce byly v ČR vždycky krásné, snažíme se abychom je měly hezké i tady na Islandu. Štědrý Večer se pomalinku blíží a tak jsme se rozhodli trošku ozdobit dům a těšit se z adventního času. Do oken jsme naistalovali světýlka, v lampičce nám hoří svíčky, bytem voní purpura, na dvěře pověsili zelený věnec s šiškama a připravujeme těsto na cukroví. A jaké vlastně pečeme? Jsou to ty tradiční recepty na vanilkové rohlíčky, linecké kytičky, perníčky a medová kolečka (ty jsou Vojtíškovi nejoblíbenější) ta na seznamu nesmí chybět.

   Tím jak dospívám pro mě vánoce získavají jiný význam. Je to čas o lásce, těšení se na společné chvíle a třeba i někomu udělat nějakou drobností radost. Už několik let se snažím dárky sama vyrábět. Vždy do toho vložím kus sebe a věřím, že i tyto dárečky dokáží potěšit.

Krásný vánoční čas z Islandu

Život na severu