Padá sníh

 Na Reykjavík se snesla nadílka v podobě bílého sněhu. A sněží každou noc. I teď sněží. Já to tak miluju! Taky se tak moc těšíte na Vánoce jako já? Letos snad úplně nejvíc, kdy jsem se vůbec těšila. Asi proto, že čekám na svého milovaného Ježíška. Najde cestu na Island? 

 První adventní neděle a Vánoce se blíží. Reykjavík zdobí tisíce světýlek a několik vánočních stromků. Ten největší najdete v centru, má přes 30m a je darem z Norska.

 

 

U nás na stole už hoří první svíčka, NADĚJE. A co u Vás?

Krásný mrazivý den z Islandu

Život na severu

Lesy na Islandu? Ano, a jsou plné hub

  Jste vášnivými houbaři, je houbaření Váš koníček nebo se jen rádi procházíte lesem tak jako já? Tak mám pro Vás dobrou zprávu, i na Islandu jsou lesy a jsou plné hub. Islanďané houby nesbírají, nebo to není tak rozšířené jako například u nás v České Republice. Proto, když se rozhodnete v létě a na podzim navštívit les nezapomeňte nožík a košík s sebou!

 Na Islandu nejsou typické lesy jako v Evropě. Jsou nízké, převážně listanaté, občas smíšené, ale narazíte i na jehličnaté. Islanďané mají své přísloví o lesích. ¨Víte, co udělá Islanďan když se ztratí v lese? Stoupne si!¨

  My jsme navštívili les v oblasti Hvalfjörður, když jsem vyrazili na lov mušlí [o tom někdy příště]. Jelikož jsme na místo dorazili poměrně brzy, kdy nebyl odliv ještě dostatečně daleko tak, aby se daly mušle sbírat. Rozhodli jsme se vydat na procházku do lesa, že se projdeme, počkáme na dostatečný odliv a pak půjdeme lovit mušle. Jen co jsme do lesa vešli slyším:" Mám první houbu" a pak už jsme sbírali jednu za druhou. Z lesa jsme vyšli asi po půl hodině s taškou plnou hub. Hurááá bude moje oblíbená houbovka. 

 Po příjezdu domů jsme houby očistili, nakrájeli, naskládali na pečící papír a začali sušit na zimní období. Část jsme si nechali stranou a připravili nejlepší houbovku jakou jsem kdy jedla. Mám doma toho nejlepšího kuchaře. 

A co děláte s houbama vy? 
Život na severu

 Po stopách Julese Verna 

 První výlet byl jasný. Objet ostrov kolem dokola, navštívit nejznámější místa, ochutnat vyhlášenou zmrzlinu v Akureiry, spatřit poprvé Geysír, vodopády Gulfoss, Godafoss, Detifoss, Skógafoss, Seljalandsfoss, objevit ledovcovou řeku Jokulsarlón, najít trosky letadla DC 10,zažít všechny možné i nemožné druhy počasí a uvidět polární záře.

  Naše putování začalo ve Hvaneyri, kde jsem v té době bydlela na koleji. Když jsme vše potřebné zabalili na cestu. Vyjeli jsme. Udělali jsme si krátkou zastávku ve městě Borgarnes. Kde jsme natankovali, nakoupili zásoby a vyjeli vstříc poznávání. Tak moc jsem se na tenhle výlet těšila.

  Prvním cílem naší cesty byl poloostrov Snæfellsnes [vyslovujte ˈstn̥aiːfɛlsˌnɛːs]. Nejvyšší horou této oblasti je Snæfellsjökull s výškou 1446m.n.m, která je také jedním z Islandských ledovců. Asi všichni známe román „Cesta do středu Země“ od francouzského autora Julese Verna. Ten aniž by kdy byl na Islandu popsal vchod do středu Země právě v této sopce. 

 

„Taká to cesta! Jaká úžasná cesta!

Vstoupili jsme do sopky a vyšli jsme z druhé.

A ta druhá leží přes dvanáct set mil od Sneffelsu,

od pustého kraje na Islandu při samém konci světa!

[Cesta do středu Země, Julese Verna, 1959 ]

  Ve městečku Arnarstapi a Hellnar, jsme nafotili nádherné fotky, objevily i známé ptačí útesy. Když už jsme byli zmrzlí dost, vydali jsme se zpátky autem na hlavní silnici. Když už zde budete a budete mít čas, doporučuji procházku podél pobřeží po turistické stezce. Je to krásná podívaná.

Popojeli jsme kousek dál a narazili na odbočku Djúpalónssandur beach, jedná se o pláž s vraky lodí. Působivé místo a ten výhled na oceán je nepřekonatelný. 

 Když jsme se vraceli zpátky na hlavní silnici, a chvíli po ní pokračovali, hned další odbočka se symbolem „Interesting point“ nás zavedla k neobvyklé zlaté písečné pláži. Jako bychom se ocitli někde v Řecku. Jen škoda, že teplota bylo kolem -2°C. 

 
 Vydali jsme se směr Stykkishólmur. Do malého přístavního městečka. Po cestě se můžete zastavit na farmě Bjarnarhofn Shark Museum, kde zpracovávají grónského žraloka a ochutnat tak typickou Islandskou specialitu "Hákarl". My jsme návštěvu muzea prozatím odložili na jindy. Doporučuji zastávku na velké, písečné, černé pláži, kde nasbíráte krásné velké mušle. 

 Tak jako je tomu vždycky při každém cestování po Islandu, nestačili jsme se divit kolik krásy v sobě ostrov ukrývá. Zamilovali jsme se, tentokrát podruhé.

  Tak co? Už jsme Vás taky naladili na to se na Island podívat? Pokud ne, počkejte si na pokračování našeho poznávání ostrova. Budete se mít na co těšit.

Probuzení se do mrazivého rána

    A už je to tady. Moje nejoblíbenější roční období právě dorazilo na Island. Nejsou to teplé, dlouhé letní dny provoněné mořským vzduchem, i když tohle období je krásné. Ani jarní dešťové přeháňky, dokonce ani ne barevný podzim. Pro mě je to zima. Miluju ten pocit, když Vám na rozehřátou tvář padají vločky sněhu, které se zachytávají do vlasů. Když máte nos červený od mrazu jako klaun a jak čerstvě napadaný sníh křupe pod nohama. Svět kolem, krajina, domy i stromy se přikrývají bílou peřinou a chystají se spát. Se sněhem se stává svět čistším, nevinným, něžným. Nevím jak vy, ale pro mě je zima obdobím radosti, štěstí a krásných dnů. Možná proto, že mám s příchodem sněhu spojené Vánoce a čas trávený s rodinou, u babičky s dědou.

    A i letos to není jiné, i když trochu přeci. Na příchod sněhu jsem se těšila už od října, kdy vrcholky hor v okolí Reykjavíku pokryla první sněhová peřina. A tento týden jsem se konečně dočkala. Poprvé pořádně mrzlo a napadl první sníh letošní zimy. 

   Příchod zimního počasí je opožděný, v porovnání s loňským rokem. Na Islandu je zima krutá, ale zároveň i krásná. Miluju dny, kdy krásně svítí slunce, které hřeje a odráží se od sněhové nadílky. Respektuji ty dny, kdy jsou sněhové bouře a vánice. Přesto má zimní období své kouzlo. Pravidelné polární záře tančí po obloze, Reykjavík si obléká Vánoční podobu a lidé zdobí své domy. Na Island přichází čas Vánoc.  

Propršená listopadová neděle

Dnešní neděle je ve znamení zatažené oblohy, tedy typický Islandský podzimní den. Sychravé počasí svádí k tomu zůstat doma a lenošit. A co si připravit něco dobrého? Pravé čokoládové cookies, hmmm. Už dlouho je chci vyzkoušet. Tak s chutí do toho. Jsou skvělé.

Suroviny

240g kvalitní čokolády

4 lžíce másla

2/3 hrnku hladké mouky

1/2 lžičky prášku do pečiva

1/2 lžičky soli

2 ks vejce

1/4 hrnku cukr krystal (můžete nahradit hnědým cukrem)

1 ks vanilkový lusk nebo skořice

150g nasekaných ořechů (já dala lískové)

1 hrst mandlí – na ozdobu 

Postup přípravy: Troubu předehřejeme na 180 stupňů a připravíme si plech na pečení, který pokryjeme pečícím papírem. Čokoládu spolu s máslem rozpustíme ve vodní lázni. Vajíčka spolu s krystalovým cukrem a vanilkou (skořicí) utřeme, přidáme rozpuštěnou čokoládu a důkladně spojíme. Do druhé mísy si připravíme mouku smíchanou s jedlou sodou (prášek do pečiva) a solí. Postupně zašleháme suché suroviny do čokolády. Do připravené hmoty přidáme nasekané ořechy nebo nahrubo nasekanou čokoládu a promícháme. Hrst oříšků nebo čokolády si nechte stranou. Na plech tvoříme lžící sušenky, (1 vrchovatá polévková lžíce těsta na 1 sušenku). Po nakladení na plech posypte zbytkem oříšků nebo čokolády. Pekla jsem při teplotě 150 stupňů 15 - 20 minut dokud nejsou sušenky na povrchu rozpraskané. Nechte vychladnout. Doporučuji sušenky na plech ukládat ve vzdálenosti 5-7 cm od sebe, protože při pečení trochu narostou.

Proč právě Island?

Na Islandu jsem již 1,5 roku. Začala jsem zde jako studentka na Zemědělské univerzitě ve městě Hvanneyri, které leží asi 1hodinu severně od hlavního města. 

     A jak jsem se na Island vlastně dostala? Pamatuji si to přesně, byla jsem v druhém ročníku doktorského studia na univerzitě v Praze, když mi můj manžel vnukl nápad poprvé v životě vycestovat za hranice České Republiky a studovat v zahraničí.

     Když jsem se připravovala na pohovor, snažila jsem se zorientovat v nabídce univerzit, kam mohu vycestovat. Zaujaly mne studijní programy dvou univerzit. Jedna na Islandu a druhá v Belgii. Jelikož z celého srdce miluju zimu, krásnou krajinu i rozmary počasí, Island byla jasná volba. Tak nějak mi byl i souzený, když mi na výběrovém řízení bylo oznámeno, že Belgie je plná. Ani jsem se nenadála a stála na letišti v Praze, v ruce svírala letenku a loučila se s manželem. Na ten den nikdy nezapomenu.

   Jak šel čas, postupně jsem Islandu naprosto propadla a došla k závěru, že to je to pravé místo k životu. Po ukončení mých studijních povinností jsem se začala poohlížet o možnosti pracovat. Měla jsem velké štěstí na práci zde v Reykajvíku, a tak po období neustálého přesouvání mezi Prahou a Islandem nakonec padlo rozhodnutí, i ze strany mého milovaného manžela, že se na Islandu definitivně usadíme.

     A co pro nás Island znamená? V první řadě nádherná příroda, která je na mnoha místech stále nedotčena a pro nás naprosto odlišná od jiných koutů světa. Jsme oba individualisté a při větší koncentraci lidí raději odcházíme. Island má tu výhodu, že je zde možnost vyrazit za nejbližší sopku a třeba i několik dní zůstat bez dotěrných turistů.

Během pobytu v Čechách stále slyšíme o tom, jak je na Islandu špatné počasí, jak je zde všechno drahé a že je přeci lepší vyrazit žít někam blíže ke slunci. No, pro někoho možná, ale pro nás ne. Nepřekonatelné je pro nás hlavně čisté životní prostředí, svěží vzduch, vstřícnost a ochota místních lidí a také to tajemné kouzlo skřítků a trolů, které tu člověk tak nějak cití na každém kroku.